Hlavní náplň fundraisingu definuje získávání lidí pro dobrou věc. Základem je, aby byl člověk, který chce získat finanční prostředky pro téma organizace, kterou zastupuje, zapálený. Když mu doslova nejiskří v očích nebo nesdílí hodnoty, které prezentuje, lidé mu zkrátka nevěří a jiskra nepřeskočí a dárce nezahoří.
Jak by měl tedy vypadat správný fundraiser a kde ho vůbec hledat? Zeptali jsme se Jana Kroupy a Jany Ledvinové z Českého centru fundraisingu, kteří se oboru věnují dlouhé roky a mají zkušenosti s pěknou řádkou odborníků i začátečníků v tomto oboru.
„Dost často lidé vyhlíží někoho, kdo má zkušenosti ze sales nebo z marketingu a už je to nebaví ve firmě. To není špatný směr. Ale mnohem důležitější, než praktické dovednosti je to, že člověk hoří pro dané téma, plane mu pro něj srdce a jiskří v očích. Pokud tomu tak není, člověk nedokáže nadchnout někoho jiného. Prostě zapaluje, kdo hoří,“ říká Jan Kroupa.
V České republice poptávka po fundraiserech stále ještě výrazně převyšuje nabídku. Je tedy spíše nepravděpodobné, že organizace najde na trhu hotového profesionála, který rovnou naskočí. „Mnohem častěji najdete někoho, komu je téma blízké a organizace si z něho fundraisera vychová. Dívejte se tedy při hledání nejprve dovnitř a do nejbližšího okolí organizace. V Českém centru fundraisingu totiž dlouhodobě sledujeme, jak se noví fundraiseři v organizacích uchytí a jak jsou úspěšní, takže tento postup můžeme jen doporučit,“ dodává Jana Ledvinová.
Zdaleka ne vždy se v otevřených výběrových řízeních podaří vybrat člověka, který ještě za rok nebo dva zůstává v organizaci a úspěšně fundraisuje. Noví fundraiseři poměrně často jistí, že to pro ně není, že je téma zase tolik nebaví, nebo že je to náročnější, než si mysleli a do roka odcházejí. Řemeslo je to zkrátka náročné. Kromě toho, že v České republice kloubí tato profese mnoho rozličných dovedností, na které v zahraničí bývá hned několik lidí, jde často o pozice osamoceného vojáka v poli. A to jak navenek, tak i dovnitř organizace.
Neziskovky, které nemají s fundraisingem tolik zkušeností a vedení není zvyklé na řízení a integraci fundraisingové agendy do běžného chodu organizace, nebývají novému fundraiserovi dostatečnou oporou. A tak to má zejména člověk zvenku velmi složité, aby dokázal najít dostatečnou podporu pro práci, která se v organizaci teprve formuje a ukotvuje. Pak se může snadno stát, že fundraiser zůstane na druhé nebo spíš na páté koleji jako ten, kdo má jen přinést peníze. A to je dříve či později pro každého člověka demotivující.
„Mnohem častěji se v Českém centru fundraisingu setkáváme s příběhem, kdy si organizace najde někoho z interních zdrojů – mezi zaměstnanci, bývalými zaměstnanci, zaměstnankyněmi na mateřské, dobrovolníky, dárci, fanoušky atp. … tedy člověka, kterému je blízké jak téma, tak organizace, a toho si postupně vychová. Fundraising pro ně může být vítanou příležitostí profesně se posunout a růst,“ doporučuje Jan Kroupa.
Existují ale i příběhy lidí, kteří odešli po letech z marketingu a reklamy a stali se velkou oporou neziskových organizací a jejich fundraisingu. Judita Nechvátalová, která v Českém centru fundraisingu školí firemní fundraising začala v neziskové ekologické organizaci TEREZA jako dobrovolnice na jeden den v týdnu, když ji tam vyslala její tehdejší firma v rámci CSR aktivit. Judita časem opustila byznysové prostředí úplně.
„Fundraising je vlastně něco jako sales, ale nikdo po vás za to nic nechce.“ Říká nadšeně Judita Nechvátalová z ekologické reklamní agentury Green Cat, kterou později založila. Během své profesní cesty pochopila, že jí pouhá čísla nenaplňují. Chtěla vidět smysluplné výsledky a dopad, a ty našla ve fundraisingu. Její srdce zkrátka zahořelo. Jiskry z jejích očí létají a zapalují další a další lidi dnes již na školeních, kterých se můžete účastnit v Českém centru fundraisingu.
Zkrátka, když vybíráte fundraisera, hledejte v první řadě nadšení a zapálené srdce. Když je objevíte, je velmi pravděpodobné, že jste našli toho pravého člověka.
Lucie Flajšmanová, Marie Bednářová
- 3. 2026